Českobratrská církev evangelická - ČCE

a) Historie

Českobratrská církev evangelická navazuje svou existencí na jedné straně na českou reformaci, která je reprezentovaná především Janem Husem a Jednotou bratrskou (Petr Chelčický, J. A. Komenský, J. Blahoslav), na druhé straně na světovou reformaci, kterou představují především Jan Calvin a Martin Luther.
Proces jejího vzniku byl samozřejmě ovlivněn politickou a náboženskou situací v našem národě. Ti, kteří si svou víru napříč všem represím uchovali od Bílé hory (1620) až po vydání tzv. Tolerančního patentu (Josef II. 1781), začali vytvářet sbory buď reformované (navazující na odkaz J. Calvina), nebo luterské, někdy augsburské (navazující na odkaz M. Luthera). Jiné vyznání tehdy nebylo dovoleno.
Na sněmu těchto dvou evangelických větví 17. a 18. prosince 1918 došlo k jejich spojení v jednu církev, tj. Českobratrskou církev evangelickou, někdy stručně nazývanou Evangelická církev.
Českobratrská církve evangelická (ČCE) patří mezi církve protestantské. Protestanty byli nazváni němečtí evangelíci, když v roce 1529 protestovali na sněmu ve Špýru proti praktikám tehdejší církve. Protože se především vinou náboženské vrchnosti nepodařilo církev reformovat, tzn. obnovit, vzniklo postupem času hned několik církví samostatných.

b) Učení

ČCE spolu s většinou protestantských církví prohlašuje za jediný základ víry a autoritu Písmo svaté, tzn. Starý a Nový zákon (tj. 66 knih bez tzv. apokryfních - deuterokanonických knih). Jednou z tezí reformace zněla Sola scriptura - pouze Písmo.
ČCE učí, že jediným prostřednictvím spasení je pouze Ježíš Kristus. Proto se nemodlíme ke svatým ani Panně Marii. Mnozí si sice zaslouží, abychom jim věnovali pozornost a vzali si ponaučení z jejich víry a duchovního zápasu. Ale jsou to jen Boží služebníci.
ČCE vyznává, že jsme před Boží tváří ospravedlněni skrze víru pouhou Boží milostí. Tzn. že spasení, záchranu pro život věčný si není možné nijakým způsobem zajistit.
ČCE vysluhuje pouze dvě svátosti, které ustanovil sám Kristus, a to křest a svatou večeři Páně. Tu ovšem neučíme, že Kristus je fyzicky přítomen, nýbrž pouze duchovně.
Rozdílů mezi našimi církvemi je samozřejmě více. Zmínil jsem snad jen ty nejzávažnější.

c) Dnes

V dnešní době se ČCE církev s Boží milostí snaží neomezovat pouze na svou vlastní činnost. Uvědomujeme si, že je sice ještě mnoho těch, kteří byli v dětství pokřtěni, ale církve, víra jim už nic neříká. Proto hledáme cesty k tomu, abychom oslovili člověka dnešní doby.
Pokud jde o kázání evangelia, klademe důraz na tzv. civilní interpretaci evangelia, tzn. aby slovům evangelia, které zní z kazatelny, rozuměl každý, a to třeba i náhodný příchozí.
ČCE dnes proto pracuje v televizi, rozhlase, Diakonii (obdoba Charity), ve věznicích, různých sociálních ústavech, nemocnicích apod. vždy podle možností toho kterého farního sboru.
Na srdci nám samozřejmě leží evangelizační a misijní činnost. Tu musím přiznat, že se učíme a mnohdy nevyužíváme všechny možnosti, které bychom využít mohli. V poslední době jsme se podíleli na osvětovém programu Nový život 2000, kdy byl v Přerově a několika dalších městech našeho okresu promítán film Ježíš.
ČCE podniká také ekumenické snahy, tzn. touží po sbližování církví. Klademe si otázku, jak máme před nevěřícím světem prezentovat Krista, když jsme navzájem nejednotní? "Kristus je jen jeden a církví a církviček bezpočet. Kdo se v tom má vyznat" - tak to slýcháme z úst mnoha nevěřících. Proto společně s některými ostatními církvemi a křesťanskými společenstvími, která mají zájem, připravujeme alespoň jednou do roka Ekumenickou bohoslužbu (naposled na velikonoční pondělí u sv. Vavřince) a několik aliančních modlitebních večerů na počátku kalendářního roku. Jako kazatelé církví se nepravidelně scházíme. Jistě by bylo dobré, kdyby tyto naše aktivity byly v našich sborech více přijímány.

d) organizační struktura

ČCE má dnes cca 140 000 pokřtěných členů ve cca 230 farních sborech. Kazatelé jsou buď jáhnové či faráři (od padesátých let i ženy). Ordinace však v naší církvi existuje pouze jedna.
Každý člen církve se může podílet na správě sboru. Sbor tvoří jednotlivci a rodiny, které bydlí v určitém obvodu. V čele sboru stojí staršovstvo volené celým sborem. Volební období (s výjimkou kazatele, který je volen na 5 - 10 let) je 6 let. Členové staršovstva se nazývají starší neboli presbyteři. Sbor zastupuje kazatel a kurátor. Kurátorem je zvolen jeden z presbyterů.
Sbory ve větším obvodu tvoří svazek, který se nazývá seniorát (náš se nazývá Moravskoslezský) a je jich v ČCE nyní 14. V jeho rámci se zástupci sborů scházejí na konventech, především aby volili seniorátní výbor (2 nebo 3 kazatelé, rovněž tak laiky), a aby projednávali aktuální otázky života sborů v daném okrsku.
Celocírkevní správní shromáždění se nazývá synod. Schází se jednou za rok. Volí šestičlennou synodní radu (3 kazatel a 3 laiky) s nevyššími představiteli církve - synodním seniorem a synodním kurátorem. (Nyní se tak stane ve dnech 22.- 25. 5.)
Jak je vidět, ČCE neuplatňuje hierarchické rozčlenění: není rozdílu v postavení kazatelů a laiků.